Způsoby zálohování

Moje nedávná hádka s rodiči mi dala nápad na nový článek, a tím budou způsoby zálohování vašich cenných dat. Jak tedy správně zálohovat a starat se o svůj pevný disk tak, aby vydržel co možná nejdéle?

Ano, ani tento článek nevychází v pravidelném měsíčním intervalu, jak je mým dobrým zvykem. Takže proč ho tedy vydávám dřív?
Říká vám něco datum 31.03.?  Že ne? 31.března je totiž World Backup Day – světový den zálohování.
Více informací o tomto dni naleznete třeba na stránce worldbackupday.com, my se ale v dnešním článku podíváme na způsoby zálohování. Pohodlně se usaďte, jdeme na to!

1. Flashdisky

Kdo by neznal oblíbené flashky? Jako zálohovací médium před reinstalací počítače poslouží dobře. Zazálohujete data, reinstalujete PC, a zase si je zpátky z flashky nakopírujete. Problém je, že se často stávají terčem všelijakých záloh na dlouhou dobu. Třeba půlka mé rodiny na ně zálohuje. Proboha, proč? Flashdisky jsou jako SSD disky – vydrží určitý přepisů. Navíc flashdisky zatěžujete víc, než SSD – neustále je vytahujete a zandaváte do svých počítačů.  Jejich (dá se říci) výhodou je poměrně nízká pořizovací cena a… tím to asi končí. Flashdisky jsou určeny na přesun dat (když už tedy domácnost nemá NASku, popř. cloud), nebo jako zdroj dat (zvuku) například do auta místo CD apod, ale ne na trvalé zálohy. Nejčastěji u nich odchází řadič, takže se taky může jednoho krásného dne stát, že zasunete svoji “flashku” do počítače, ten zahlásí, že “Naposledy připojené zařízení k tomuto počítači nebylo rozpoznáno” a máte po srandě. Řadič v háji = data v háji. A to nadobro. Nelze je obnovit.

Jsou dva typy lidí; Ti, co o data ještě nepřišli a ti, co zálohují.

A když už jsem u flashdisků, rovnou zmíním jeden mýtus, co lidé velice často dělají; dokončí kopii dat, zavřou okna a kliknou v notifikační oblasti na “Bezpečně vysunout hardware”. Toto je v defaultním nastavení úplně zbytečné, pokud máte všechny procesy kopírování dokončené a nic k disku nepřistupuje. Ale pozor; dávalo by to smysl v případě, kdy máte ve vlastnostech zařízení (disku) nastavený režim “vysoký výkon”. V tom případě operační systém přistupuje k disku “kdy se mu to hodí” a bylo vhodné ho takto odpojovat.

life is too short to remove usb safely

2. Pevné disky

A jsme u pevných disků. Dnes je má v počítačích úplně každý (pokud tedy nemáte v PC / ntb jen SSD disk). Jejich výhodou je cena za 1GB oproti SSD diskům. Nevýhodou je hlučnost, poruchovost a jejich rychlost čtení / zápisu. Pokud budete používat na zálohy externí disk, který párkrát zapojíte / odpojíte, nemusíte se… nechci říci ničeho bát, ale je tu vyšší pravděpodobnost, že vám disk vydrží docela dlouho. Záleží taktéž na vibracích, provozních teplotách, kde ho budete skladovat apod.

Všechny moderní disky mají v sobě tzv. S.M.A.R.T (Self-Monitoring, Analysis and Reporting Technology). Pokud mi někdo ze známých řekne, že má problémy s PC, kontroluji jako první toto. Ve stručnosti – firmware disku si hlídá hodnoty disku (chyby čtení, počet přemapovaných sektorů, aj.) a podle toho se dá určit, zda již brzo přichází smrt, nebo bude ještě sloužit. On v podstatě hlídá sám sebe. Neznamená to ale, že pokud SMART vykazuje hodnoty, které  jsou “OK”, tak že bude v pohodě i příští start systému!  Je to taková malá sázka do loterie. Na kontrolu těchto hodnot já osobně používám utilitu CrystalDiskInfo, někdo používá HDTune – je to jen o osobních preferencích. Stalo se mi ale, že tyto dva programy ukazovaly trošku jiné hodnoty – jeden mě upozorňoval a u druhého bylo všechno v pořádku…

Často se mě známí ptají “a jak dlouho asi takhle vydrží?”. A já vám všem dám nyní odpověď; to vám nikdo přesně neřekne. Pokud jo, tak na 100% kecá. Při přemapovaných sektorech to může být v řádu měsíců, maximálně roků, ale nikdo vám za to nedá ruku do ohně. Když už na vás svítí nějaké upozornění, je důležité zazálohovat data a pokud nemáte po ruce nový HDD, popřípadě si nechcete hned kupovat nový, tak sledovat hodnoty, zda se nezvyšují. Pokud ano, tak je disk na vyhození.

Špatný stav disku může zahlásit rovnou BIOS při POST testech, a pokud je to opravdu, ale opravdu fatální, tak i operační systém. Stalo se mi, že mi známý donesl ntb, zapnul ho, objevilo se zmíněné varování, a bez toho, abych něco stihnul říci, řekl “Tohle už mi píše dlouho, to ignoruju”… Tak přesně takhle, vážení, ne.

Diskům vadí vysoké teploty, vibrace a neustálé zapínání / vypínání. To je mimochodem jeden z důvodů, proč se snažím nechávat počítač co nejdéle zaplý “na jeden tah”. K dnešnímu dni má najeto něco málo přes 7000 hodin, byl zapnut 2750x a je na tom dobře (ťuk ťuk). Nemá žádné přemapované sektory, apod. Největší “záhul” dostávají mechanické disky v ntb. Mohou za to zejména časté otřesy (notebooky přece často přenášíte), vibrace, vyšší pracovní teploty (jen se přiznejte, kdo z vás někdy měl ntb v posteli?) a tak dále. V servise se mi dostaly do rukou notebooky, jejichž disky neměly najeto ani 10 000 hodin a už měly varování ve SMARTu.

A jen tak mimochodem, teplota disku by se neměla přehoupnout přes 50°C.

Pokud si budete vybírat disk do svého počítače, u značky Western Digital je dobré řídit se jejich barevnou kombinací. Blue jsou disky pro každodenní použití v PC, Purple jsou vhodné na přísun velkých dat (CCTV), Red jsou disky do datových úložišť (tzn. chod 24/7 – těm vysloveně vadí vypínání) apod.

Data z HDD se dají na rozdíl od flash pamětí po poruše jakž takž obnovit s pomocí specializovaných firem – počítejte ale s tím, že za to zaplatíte vysokou částku (klidně v řádu desetitisíců) a většinou se jim nepovede obnovit úplně všechno. Záleží hlavně na tom, jak moc je harddisk poškozen.

 

Jsou-li hodnoty SMART dobré, zálohujte. Jsou-li hodnoty SMART špatné, zálohujte okamžitě!!

3) Cloud

A dostáváme se na internet. Termín cloud označuje Wikipedie jako “poskytování služeb či programů servery dostupnými z internetu s tím, že uživatelé k nim mohou přistupovat vzdáleně, kupř. pomocí webového prohlížeče nebo klienta elektronické pošty.” My půjdeme ale na cloudové úložiště.
Ty si můžete pronajmout od různých firem – Googlem počínaje po Mega.nz konče. Existuje jich celá řada.

Ale jsou tu dvě potíže, a tou první jsou podmínky. Nejen, že je dnes nikdo nečte, ale provozovatel má právo je kdykoli změnit. A pokud vás neupozorní, tak je to docela na nic. Onedrive má například v podmínkách to, že nesmíte sdílet nahá lidská těla. To znamená, že když nahrajete (a nasdílíte třeba známému) fotku z dovolené, kde stojí malé dítě u hradu z písku, tak bude váš účet nemilosrdně zablokován.
Tou druhou je soukromí. Třeba takový Google tvrdí, že do souborů jako takových mají přístup jen roboti, a to jen v případě, kdy je začnete sdílet ostatním… Já nevím jak vy, ale já tomu prostě moc nevěřím. Cloud používám, svoje data mám rozházená po x úložištích. Na každém mám pár svých osobních věcí, ale snažím se to omezovat. Synchronizace mezi zařízeními je super, ale nevěřím tomu natolik, abych si tam ukládal naprosto vše. Doporučuji si přečíst následující článek.
Pokud ale pracujete ve firmě, která má zaplacený cloud, tak ho využívejte. Jen s prominutím blb nebude využívat na svoje důležité firemní věci zálohovací systém od firmy.

Co se týče Google Disku, já osobně jsem se naučil na nějaké “pracovní” věci mít složku na PC, která se s ním synchronizuje zcela automaticky – pokud udělám v souboru změnu, automaticky se soubor uploaduje na Google. Narazil jsem ale na jeden problém – pokud chci soubor z mobilu upravovat (třeba ve Wordu dopsat odstavec), otevře se editor, ale změněný soubor se uloží s koncovkou gdoc. A to se mi nelíbí – rád bych editoval už rovnou ten Wordovský soubor…

4) NAS

A dostáváme se k poslední kapitole článku, a tím jsou NASy (Network Attached Storage). Jak už z názvu vyplývá, jedná se o síťová úložiště. O vaše osobní síťové úložiště. Neomezují vás žádné podmínky poskytovatelů, neplatíte žádné poplatky (maximálně tak za elektřinu.. 15-5W ročně vás ale nezabije), jedinou počáteční investicí jsou disky a samotné zařízení. Jde to udělat i ze starého počítače, ale náklady za energie budou (logicky) vyšší. Do NASu nataháte filmy, skrz DLNA nasdílíte do televize, nebo si to pustíte na mobilu, tabletu… A to i mimo vaši domácí síť.

Každý z rodiny může mít vyhrazené místo na automatické zálohy plochy, dokumentů, prakticky čehokoliv (a pokud uživatel udělá změnu na svém dokumentu, automaticky se nová verze pošle na NAS). Některé podporují i verzování, tudíž se můžete vrátit o xx verzí svého dokumentů nazpět. Samozřejmě je vše zabezpečené, a pokud se bojíte, že disky může někdo ukrást, jsou na šuplících (u těch lepších NASů) zámky, a pokud vám ani to nestačí, tak můžete celý NAS šifrovat. Když selže jeden z disků, nic se nestane – NAS pošle SMSku “hele, zkolaboval mi disk!”, vy mezitím koupíte nový, bez vypínání NASu ho vyměníte, odkliknete upozornění, NAS zotaví své RAID pole a jede se dál. Zní to jako hudba budoucnosti, že? Ale není.

A jak by měl vypadat nejlepší scénář zálohování?

Velice jednoduše; NAS + externí disk na nejdůležitější zálohy doma + externí disk na zálohy na jiném geografickém místě + cloudová jednotka (třeba zaheslovaný *.rar archiv, který tam nahrajete). Riziko? Minimální. A to mi věřte.

Komentáře